x x x
Stojím na skále asi třicet metrů nad hladinou oceánu. Přede mnou se vlní záliv Notre Dame. Ledovce tady jsou běžným návštěvníkem. Fotografie z Twillingate, malé vesničky na severním pobřeží Newfounlandu, ukazují ledovce téměř na prahu rybářských domků na břehu zálivu. Takové štěstí dneska nemám, ale ve vzdálenosti možná dvou tří kilometrů si to jeden šine k východu.
Vzpomněla jsem si na Titanic. Sice se potopil jihovýchodně od Newfoundlandu a já pozoruji ledovec na severu ostrova, ale tomi v tuhle chvíli nevadí. Ačkoliv je polovina července, ráno je hodně chladné. Ani ne deset stupňů a mrazivě bodavý silný vítr vytvářejí iluzi spíše časného jara.
Ledovec plave docela rychle. Zdálky vypadá jako bílý, ale když se podívám delekohledem, zjišťuji, že má tyrkysový nádech. Nemohu se od něho odtrhnout a mám oko přilepené k dalekohledu dokud nevyprší vhozený dolar. Ledovec pomalu mizí z dohledu a já jen doufám, že až se budeme plavit zpátky na pevninu, nezkříží nám cestu... Abychom nedopadli jako Titanic.
Více v článku na iDNES.cz Jak se leží na jediném lehátku z Titaniku a kde zachytili kód CQD SOS zde: http://cestovani.idnes.cz/po-stopach-titaniku-v-kanade-d1h-/kolem-sveta.aspx?c=A120412_155607_igsvet_tom
O Kanadě jsem napsala dvě knížky. Jmenují se Moje kouzelná Kanada a Vzrušující Vancouver a jsou k dostání v knihkupectví. Nebo si o ně napište přímo mně...