Milý golfe, omlouvám se
Nevim,jestli ze me nekdy bude golfistka...
Na základě již poněkud vousaté zkušenosti jsem golf odsunula z okruhu svého zájmu jako nic mi neříkající činnost.
Jenže...
O víkendu jsem byla na golfovém turnaji Canada Czech Golf Challenge na Malevilu. Nevím, jestli se ze mě někdy stane golfistka, ale vím, že díky tomuto turnaji, díky golfu, jsem objevila místo, které za objevení stálo. I na samotný golf hledím příznivěji. A na golfový ranč bych se z fleku vrátila.
Na Malevil jsem byla zvědavá. Stejně se jmenuje i jedna z mých oblíbených knih, román Roberta Merleho o lidech, kteří přežili výbuch atomové bomby a začínají kdesi ve Francii, na hradě Malevil, žít úplně od začátku. Je také o tom, jak se v drasticky změněných podmínkách mění hodnoty věcí i skutků a jejich důležitost.
Název ranče je pošťouchnutím k hledání paralely a sám ranč skvostnou odpovědí: kašli na stres, zapomeň na stovky nevyhnutelných úkolů a milion telefonních hovorů, které musíš vyřídit, svlékni kůži podnikatele a manažera, hoď za hlavu účetnictví, aspoň na dvě hoďky – a užívej si, dokud můžeš!
Malevil leží na loukách v údolí Lužických hor a připomíná ranče, jaké budovali běloši v Americe a Africe. Líbilo se mi tady zřejmě úplně všechno: prostor, vzduch, architektura, africké plastiky na louce, lidi, jídlo – a také golf. Trenér k nám negolfistům nepřistoupil jako k nezajímavému obtížnému hmyzu, ale se zájmem. Klidně mohl být americky profesionálně povrchní, ale my jsme se cítili dobře. Takticky začal patováním, což byla shoda okolností, ale geniální: i dřevo se trefí do blízké jamky, byť na to potřebuje pět úderů (ale zvládla jsem to ze tří metrů i na dvě rány!).
Odpaly byly náročnější, ale po prvních deseti pokusech se mi dařilo plnit úkol číslo jedna – vůbec trefit míček a dopravit ho dál než pět metrů od odpaliště. Dalšího vývojového stupně, odpálit tak, aby letěl, jsem nedosáhla ani po padesáti ranách, ale nerozhodilo mě to ani neodradilo od chuti zkusit si to znovu. Golf má totiž proti třeba tenisu jednu úžasnou přednost, která nám, těžce introvertním individualistům, vyhovuje: nepotřebujete spoluhráče. Takže nevadí, že vám to moc nejde, že dostanete míček do jamky na nejvyšší povolený počet úderů a že půjdete hřiště ne tři hodiny, ale klidně déle.
Pak jsem si šla prohlédnout místní zvěřinec. Pávice se nenechaly rušit a létaly kolem mě z plotu a na plot. Pštros se zvědavě díval a možná by si rád kopl... Sdílel ohradu s oslem a lamami, jejichž ochmýřené mládě skotačivě vybíhalo na umělý kopeček a dělalo kýč. Husy popocházely kolem svého nízkého kouzelného domečku... Pak jsem pod střechou se senem objevila kotce s králíky – a najednou se mi vynořily zapomenuté historky, jak jsme jako děcka trhali trávu sousedovic králíkům za prchavé okamžiky, kdy jsme si mohli jednoho vytáhnout z králíkárny a pochovat. A slyšela jsem něco, co už jsem zapomněla, že existuje: králičí chrochtání. Stála jsem tam jako trubka, pozorovala pohybující se nos velkého rezavého králíka a poslouchala zvuky, které vydával. Nemohla jsem se odtamtud odlepit... Pak jsem šla na procházku do lesa a posbírala cestou pár hub. Pak jsem vystála důlek o ohrady s koňmi a sledovala jejich škádlení. Pak jsem...
Počasí, která ráno vypadalo, že neví, jak se vyvrbit, zvolilo správný směr: svítilo sluníčko, nepršelo, žádná bouřka se nepřehnala. Flákala jsem se. Cíleně, bez výčitek, s chutí. Energii mi dodávaly řízečky, ke kterým jsem se vracela do africké restaurace Back in Africa (a také skvělý merlot...), náladu všechno kolem. Potulovala jsem se venku, ale mají tu i bowling, kurty na ledacos, wellness centrum s masážemi a kdoví co ještě. Tady si umím představit obrodný víkend, říkala jsem si při odjezdu a začala přemýšlet, jak se sem co nejdřív vypravit... Nejmenuje se to zde Malevil zbytečně!
PS: Golfové hřiště má 18 jamek, užijete si na něm vody i kopců a jamka číslo 13 je prý jedna z nejhezčích jamek na českých hřištích. Zasvěceněji však budu moct informovat nejdřív za rok...
Lenka Tomsová
Byli jsme podezřelí. Po 11. září
Bylo osm ráno, když jsme se probrali k životu v improvizované ložnici na čtyřech kolech na odpočivném parkovišti u Ponce de Leon na mezistátní dálnici číslo 10, asi 200 kilometrů na západ od floridského hlavního města Tallahassee.
Lenka Tomsová
Posel špatných zpráv
Červené pískovcové útesy s malými odlehlými plážemi na jihovýchodním výběžku Ostrova prince Edwarda vypadají mírumilovně, ale jsem si jista, že zdání klame – kdyby je neomývaly nebezpečné vody, nestál by tady maják.
Lenka Tomsová
Přátelské město se stínem
Halifax je pohodové a pěkné město, spojené se dvěma obrovskými tragédiemi. Výbuchem lodě s municí, při němž bylo zničeno téměř celé město - a s Titanikem. Právě sem přivezli mrtvé, které posbíraly v moři lodě vyslané z Halifaxu.
Lenka Tomsová
Letmé setkání s ledovcem
Speciální expedice u vraku Titaniku, jejímž cílem je prozkoumat okolí lodě a zdokumentovat její stav, musela kvůli hurikánu Daniela přerušit svou práci. Výzkumníci používají sonar a videokameru s vysokým rozlišením k vytvoření třírozměrných fotografií. Výsledkem práce by mimo jiné měla být i virtuální mapa Titaniku a jeho okolí. Hurikán vyhnal výzkumníky do St. John's na Newfoundlandu, kde čekají, až se počasí zlepší.
Lenka Tomsová
Můj návrat do Cold Mountain
Chodila jsem tady do školy. Narodil se tu můj brácha. Tady jsem naposledy viděla svou mámu, i můj táta tu završil svůj život. Dolní Rožínka. Jsem zpátky, i když jenom na skok. Můj návrat do Cold Mountain.
Lenka Tomsová
Úplně neobyčejná knihovnice
S Dášou Honsnejmanovou jsem se seznámila zcela komerčním způsobem: vede knihovnu, a když mi vyšly dvě knížky o Kanadě, nabídla jsem jí, aby je pro své čtenáře koupila. Při pohledu na stránky „její“ knihovny U Mokřinky mi blesklo hlavou, že Mokré, kde knihovna sídlí, je zřejmě živá středisková obec se spoustou lidí a šikovným knihovním týmem.
Lenka Tomsová
Kde spadla lavina
Dvě stovky zachráněných, ale dva lidé zahynuli pod lavinou, když se při sobotních závodech sněžných skútrů u Revelstoku na severovýchodě Britské Kolumbie utrhla masa sněhu. Když jsem četla tuto zprávu, vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsem do své knížky Vzrušující Vancouver, která vyšla před pár týdny, psala kapitolu o heroické stavbě transkanadské železnice Canadian Pacific Railway. Kolem Revelstoku se rozkládá jedna z kdysi nejdivočejších a nejnebezpečnějších oblastí Skalnatých hor – a právě tudy se měla prodrat železnice skrz hory k pobřeží a do Vancouveru.
Lenka Tomsová
Vancouver. Kde leží bobr
Za mlhavé noci se může přihodit ledacos. Neprůhledný opar skryje i přikryje lásku, zločin i neštěstí. Někdo se z něho se štěstím vynoří, jiný se zanoří...
Lenka Tomsová
Vancouver. Až půjdete do parku
Nemůžete pominout, nebo, nedej bože, vyhnout se! Stanleyho parku, když jste ve Vancouveru. To by bylo, jako kdybyste při výletu do Prahy nezašli na Staroměstské náměstí. Stanleyho park je srdcem Vancouveru.
Lenka Tomsová
Vancouver. Místo, které si odpusťte
Zase vyhrál. Zase je místem, kde se dá život prožít nejkvalitněji na světě. Přesto i Vancouver má svou skvrnu na kráse.
Lenka Tomsová
Vancouver. Milování v Richmondu
Žádné silné stěny dokonale zvukotěsné, žádný luxus široké a hebké postele, žádná mramorová koupelna pár kroků od lůžka. Místo zdí tenký plech auta, sprcha sto metrů od postele a jediným hebkým místem nablízku byla moje kůže.
Lenka Tomsová
Vancouver. Kam se jezdí lyžovat
Dvacet minut od downtownu nasedáte do lanovky na sjezdovku. V blízkosti Vancouveru jsou tři horská střediska, takové tři menší kanadské Špindly, jak je označil jeden vancouverský Čech.
Lenka Tomsová
Vzrušující Vancouver
Tak drzého mývala jsem do té doby snad nepotkala! Napřed rozvážně stál na okraji křoví – rozvážně, nikoliv váhavě! – a hodnotil situaci.
Lenka Tomsová
Moje kouzelná Kanada
Kde ti medvědi jsou – když my jsme tady? V Kanadě berou medvědy dost vážně. Vždyť občas někoho roztrhají, třeba trénující běžce.
Lenka Tomsová
Umírat se má nalačno
Muže, se kterým jsem měla domluvenou schůzku, jsem nikdy předtím neviděla. Jak se poznáme? Jsem vysoký a budu mít na sobě dlouhý černý kabát, řekl.
Lenka Tomsová
Požár. Zkušenost, bez které bych mohla žít
Sobotní noc se chystala přehoupnout do neděle. Spala jsem spánkem člověka, který prožil krásný den v prostředí, které miluje. Člověka, který usíná natěšený na probuzení, kdy otevře oči a za okny nad sebou uvidí koruny starých dubů. Možná, že datel bude zkoumat některou větev, ale to bude jediný další zvuk, který vedle ptačích hovorů uslyším.
Lenka Tomsová
Anatomie buřtu
Někdo je v létě poutníkem po hvězdách, já, zdá se, cestuju po buřtech. Došlo k tomu nenápadně a nezáměrně, v souvislosti s mými výpravami na venkov.
Lenka Tomsová
Smažený kapr, koprovka a rybízový koláč
Mnoho jistot vzalo za své. Některé se však drží zuby nehty. Hlavně zuby! Půvab bramborového salátu a smaženého kapra spočíval kdysi kromě jejich lahodné chuti i v tom, že bývaly na talíři pouze jednou v roce.
Lenka Tomsová
I houby si dělají, co chtějí
Jako by nestačilo, že si počasí dělá, co chce. I houby si musí přisadit... Hlavně jim vytýkám, že mění stanoviště.
Lenka Tomsová
Kanada nejsou jenom víza
Také mě naštvaly – ale přestaneme kvůli nim do Kanady jezdit? Přestane se nám kvůli nim Kanada líbit? Myslím, že ne. Až opadne naše rozhořčení a emoce, zažádáme o vízum a vyrazíme. Jako jsme to dělali před lety, a jako jsme to v případě USA dělali až do loňska.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1271x