Úplně neobyčejná knihovnice

S Dášou Honsnejmanovou jsem se seznámila zcela komerčním způsobem: vede knihovnu, a když mi vyšly dvě knížky o Kanadě, nabídla jsem jí, aby je pro své čtenáře koupila. Při pohledu na stránky „její“ knihovny U Mokřinky mi blesklo hlavou, že Mokré, kde knihovna sídlí, je zřejmě živá středisková obec se spoustou lidí a šikovným knihovním týmem.

Mohla jsem srovnávat, viděla jsem v poslední době webové stránky mnoha knihoven po celé republice. Velkých knihoven ve velkých městech, ve kterých pracují početné skupiny zaměstnanců a jejichž weby vytvořily designérské firmy; malých knihoven, které mají otevřeno jeden den v týdnu a jejichž prezentaci tvoří pár základních údajů vepsaných do šablony používané desítkami jiných malých knihoven; i knihoven, které se všelijak snaží popasovat s internetem i s možnostmi svými nebo svých obecních úřadů.
Dáša pojala knihovnu úplně jinak: v jejím podání je knihovna kulturní centrum, které jde daleko za úkol půjčit /vrátit knihu. A web knihovny U Mokřinky obsahuje tolik informací, podnětů a vychytávek lákajících lidi do knihovny a na různé akce, že je jasné, že ho musejí dělat zapálení lidé.
Asi si umíte představit moje překvapení, když jsem zjistila, že Mokré je vesnice se 70 domy (odpočítejte dvacet, to jsou chalupy rekreantů), má kolem 160 obyvatel – a jedinou knihovnici. Dášu Honsnejmanovou.
Zajímalo mě, co je tahle osoba zač. „Hlavní zaměstnání mám na obci jako účetní a správce rozpočtu – tj. účto, mzdy, veškerá administrativa obecního úřadu a zastupitelstva, archiv, pošta, ověřování, czech point, atd.,“ napsala mi. „Prostě vše. K tomu dělám knihovnu, kroniku obce a webmastera obce (dnes už čtvery stránky obce), a pak tvořím zpravodaj obce, výroční zprávy atd. To mě baví, tvořit dokumenty...“ A pak ještě dodala: „Tak se nenudím a vymýšlím ještě blbiny :-))“
A následovaly informace o projektu, který vymyslela – a já ho rozhodně za blbinu nepovažuju: soutěž obecních zpravodajů Rychnovska. Našla spojence v několika dalších institucích, a také v mnoha vesnicích na Rychnovsku, i sponzory, kteří věnují ceny pro vítěze. Sešlo se jí přes třicet zpravodajů, a když dala jejich titulní stránky na web knihovny U Mokřinky, vznikla docela zajímavá galerie. Měla s tím určitě spoustu práce, její emaily s novými informacemi mi chodily v dobu, kdy většina lidí už dávno spí. A ráno další email, protože se přihlásil zase někdo nový.  Zpravodaje pak uchová státní archiv v Rychnově ve svých sbírkách.
A pak se řekne „mrňavá vesnická knihovna“. Nebo „knihovnice z jakési mrňavé vesnické knihovny“. Tipuju, že takovýchto knihoven a knihovnic zase až tak moc není...