Umírat se má nalačno

Muže, se kterým jsem měla domluvenou schůzku, jsem nikdy předtím neviděla. Jak se poznáme? Jsem vysoký a budu mít na sobě dlouhý černý kabát, řekl.

Elegantního šviháka, který stál pod schodištěm, jsem napřed minula v trysku – měli jsme se sejít nahoře. Snad to byl šestý smysl, který mě zarazil, otočil a přiměl optat se, zda náhodou není mým neznámým.
Byl.
Milan Matějček.  Šarmantní pětasedmdesátník s životním příběhem, z něhož jsem ve chvíli setkání nic neznala. Sešli jsme se z jiného důvodu, ale pár zmínek mezi řečí naznačovalo, že sedím se zajímavým člověkem. Hovořili jsme o plavbách na kánoi pro jezerech uprostřed divočiny, o kempování v lesích obývaných medvědy i o bezdomovcích na ulicích města, které se považuje za jedno z nejlepších pro život na světě.
A pak mi daroval svou knihu. Je v ní padesát let, řekl. Na dvou stech stranách, všimla jsem si.
Četla jsem ji ve dnech, kdy jsme si dojatě, pateticky i nostalgicky, zklamaně i hrdě připomínali výročí listopadové revoluce. Do toho se mísily zprávy o tom, jak jsou předlistopadová léta vzdálená dětem a mládeži pod dvacet nebo kolik příznivců mají komunisté.
Milan Matějček napsal chytlavým a uchvacujícím způsobem o životě jedné rodiny a jednoho kluka, studenta a posléze muže v naší zemi v dlouhém období začínajícím těsně před válkou a končícím začátkem 80. let. Civilně, a přitom poeticky.  Skutečnosti, které byly drsné, popisuje střídmě, bez velkých slov – ale s velkým účinkem. Erotika je tu noblesní, a přitom si uchovává náboj a vzrušení.
Pustila jsem se do té knížky trochu ze zvědavosti a trochu ze zdvořilosti. Pak jsem si říkala, že asi zůstane knihou pro kamarády a známé, pro ty, kdo za ní budou vidět konkrétního Milana. Potom jsem se začetla a začala ji obdivovat. A s netrpělivostí a zvědavostí letěla po stránkách. Když jsem dočetla, došlo mi, že mám v ruce něco mnohem lepšího než všechny memoárové výtisky novin a časopisů z listopadu: neokázale vyprávěný příběh, který je víc než kronikou jednoho života. Je kronikou doby a napsanou tak, že jí žádná učebnice nemůže konkurovat. V učebnici jsou fakta. Tady život. Předestřený tak, že se vám nebude chtít odejít. Jako na konci každé dobré knížky.
A pokud byste přece jenom měli potřebu poznat chlapíka, který napsal něco, co rozhodně stojí za přečtení, není nic snazšího, stačí podívat se na internetu na milanmatejcek.com – a připravte se, budete řádně překvapeni, co se vám otevře. Tenhle muž opravdu není tuctový!

Autor: Lenka Tomsová | úterý 1.12.2009 10:05 | karma článku: 11,86 | přečteno: 1431x
  • Další články autora

Lenka Tomsová

Posel špatných zpráv

12.9.2010 v 9:05 | Karma: 8,28

Lenka Tomsová

Přátelské město se stínem

11.9.2010 v 9:05 | Karma: 7,23

Lenka Tomsová

Letmé setkání s ledovcem

8.9.2010 v 9:54 | Karma: 9,42

Lenka Tomsová

Můj návrat do Cold Mountain

21.8.2010 v 9:30 | Karma: 14,22

Lenka Tomsová

Úplně neobyčejná knihovnice

30.5.2010 v 10:39 | Karma: 11,42

Lenka Tomsová

Kde spadla lavina

15.3.2010 v 9:10 | Karma: 9,25

Lenka Tomsová

Vancouver. Kde leží bobr

21.2.2010 v 12:36 | Karma: 10,42

Lenka Tomsová

Vancouver. Až půjdete do parku

20.2.2010 v 11:40 | Karma: 12,08

Lenka Tomsová

Vancouver. Milování v Richmondu

15.2.2010 v 10:16 | Karma: 11,86

Lenka Tomsová

Vancouver. Kam se jezdí lyžovat

11.2.2010 v 16:49 | Karma: 9,78

Lenka Tomsová

Vzrušující Vancouver

11.2.2010 v 15:46 | Karma: 9,94

Lenka Tomsová

Moje kouzelná Kanada

25.1.2010 v 17:26 | Karma: 12,64

Lenka Tomsová

Anatomie buřtu

15.8.2009 v 9:00 | Karma: 13,83

Lenka Tomsová

I houby si dělají, co chtějí

20.7.2009 v 9:00 | Karma: 16,89

Lenka Tomsová

Kanada nejsou jenom víza

19.7.2009 v 10:31 | Karma: 14,19

Lenka Tomsová

Lesním mužíčkem jsem ráda

14.7.2009 v 8:11 | Karma: 15,15
  • Počet článků 33
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1271x
Novinářka na volné noze, kromě jiného píše články o cestování, cestopisy a průvodce. Více o autorce na www.tomsova.com

Seznam rubrik