Kde spadla lavina
Nedaleko Revelstoku se spojila transkanadská železniceFoto TBC
Mnoho lidí si tehdy v 19. století myslelo, že je nemožné vést železnici přes hory. Jenomže John Macdonald, vůbec první ministerský předseda Kanady, to slíbil. Britská Kolumbie totiž souhlasila v roce 1871 s připojením ke Kanadě pouze pod podmínkou, že bude vybudována železnice, která ji spojí s ostatními provinciemi na východě. Byl to pochopitelný požadavek: cokoliv se sem vezlo z východu, plulo na lodi kolem Hornova mysu. Strašná dálka! Lodě musely obeplout Jižní Ameriku, aby se dostaly na západní pobřeží. A naopak.
Canadian Pacific Railway se rozhodla vést trasu Skalnatými horami v oblasti dnešního Revelstoku – ale nikdo netušil, jak dostat vlak přes Selkirkovy hory (Selkirk Mountains). Dokonce se ani nevědělo, jestli taková cesta vůbec existuje… Přesněji řečeno, panovalo všeobecné mínění, že v tomto pohoří žádný průsmyk není!
CPR najala amerického stavebního inženýra Alberta Bowmana Rogerse, aby cestu našel. Motivace byla lákavá: pět tisíc dolarů a pojmenování průsmyku po něm. Rogers se trmácel horami, kam se před ním žádný běloch nedostal. A možná že ani nikdo z indiánů. Byl to výstřední a rozporuplný člověk, který žvýkal tabák, sprostě klel, byl popudlivý a nepříjemně, až chorobně šetřil na stravě pro své muže. Chytlavý jako síra, ale také velmi dobrý ve své práci, čestný a poctivý. Možná že kdyby byl méně excentrický a měkčí, vedla by železnice někudy úplně jinudy…
Rogers uspěl: koncem června 1881, doprovázen svým synovcem a skupinou indiánů, vystoupil na horu, která byla později pojmenována Mt. Sir Donald, a na vrcholku se mu zdálo, že mezi hradbami hor vidí cestu. Byla však vzdálená skoro třicet kilometrů a jemu došly zásoby, takže se nemohl vydat dál a prozkoumat ji. Nevadilo – ve svém nadšení hlásil, že cesta existuje.
Příští rok v květnu se vrátil do Selkirkových hor, nyní z východu. Zase mu došly zásoby a zase se musel vrátit. V polovině července byl zpátky a tentokrát skončil se štítem: 24. července 1882 se dostal na místo, jež před rokem jenom pozoroval a v něž věřil. Stál v průsmyku, který dnes nese jeho jméno, ve výšce 1330 metrů nad mořem, v horách, kde ročně napadne průměrně deset metrů sněhu a kde – což tehdy téměř určitě ani netušil – padá v zimě skoro jedna lavina za druhou. Za tři roky, 17. srpna 1885, tudy projel první vlak Canadian Pacific Railway.
Přes mnohé další strázně a komplikace, včetně například indiánského povstání nebo povodní ve Skalnatých horách, byl 7. listopadu 1885 za značné slávy v místě zvaném Craigellachie poblíž Revelstoku zatlučen poslední hřeb do kolejnic a tím se trať spojila v celek. Bylo to úžasné: ohromná země, málo zalidněná, s omezenými finančními prostředky a nesmírně obtížným terénem – a v ní na dlouho nejdelší železnice své doby.
Laviny se však staly prokletím tratě. Už při stavbě pod nimi zahynuly stovky lidí a v letech po dokončení bývala doprava často přerušená právě kvůli lavinám. Počet obětí na životech narůstal. Nakonec byly v horách vybudovány tunely – jiným způsobem nebylo možné lavinám čelit. Padají tu dodnes...
Revelstoke leží 630 kilometrů severovýchodě o Vancouveru a 415 km západně od Calgary.
Mnohem víc o fantastické historii budování Canadian Pacific Railway, majoru Rogersovi a neobyčejném lidském úsilí si můžete přečíst v páté kapitole mé knížky Vzrušující Vancouver, o které najdete informace na mém webu tomsova.com, včetně odkazů na povídání o Kanadě v rozhlase.
Lenka Tomsová
Byli jsme podezřelí. Po 11. září
Bylo osm ráno, když jsme se probrali k životu v improvizované ložnici na čtyřech kolech na odpočivném parkovišti u Ponce de Leon na mezistátní dálnici číslo 10, asi 200 kilometrů na západ od floridského hlavního města Tallahassee.
Lenka Tomsová
Posel špatných zpráv
Červené pískovcové útesy s malými odlehlými plážemi na jihovýchodním výběžku Ostrova prince Edwarda vypadají mírumilovně, ale jsem si jista, že zdání klame – kdyby je neomývaly nebezpečné vody, nestál by tady maják.
Lenka Tomsová
Přátelské město se stínem
Halifax je pohodové a pěkné město, spojené se dvěma obrovskými tragédiemi. Výbuchem lodě s municí, při němž bylo zničeno téměř celé město - a s Titanikem. Právě sem přivezli mrtvé, které posbíraly v moři lodě vyslané z Halifaxu.
Lenka Tomsová
Letmé setkání s ledovcem
Speciální expedice u vraku Titaniku, jejímž cílem je prozkoumat okolí lodě a zdokumentovat její stav, musela kvůli hurikánu Daniela přerušit svou práci. Výzkumníci používají sonar a videokameru s vysokým rozlišením k vytvoření třírozměrných fotografií. Výsledkem práce by mimo jiné měla být i virtuální mapa Titaniku a jeho okolí. Hurikán vyhnal výzkumníky do St. John's na Newfoundlandu, kde čekají, až se počasí zlepší.
Lenka Tomsová
Můj návrat do Cold Mountain
Chodila jsem tady do školy. Narodil se tu můj brácha. Tady jsem naposledy viděla svou mámu, i můj táta tu završil svůj život. Dolní Rožínka. Jsem zpátky, i když jenom na skok. Můj návrat do Cold Mountain.
Lenka Tomsová
Úplně neobyčejná knihovnice
S Dášou Honsnejmanovou jsem se seznámila zcela komerčním způsobem: vede knihovnu, a když mi vyšly dvě knížky o Kanadě, nabídla jsem jí, aby je pro své čtenáře koupila. Při pohledu na stránky „její“ knihovny U Mokřinky mi blesklo hlavou, že Mokré, kde knihovna sídlí, je zřejmě živá středisková obec se spoustou lidí a šikovným knihovním týmem.
Lenka Tomsová
Vancouver. Kde leží bobr
Za mlhavé noci se může přihodit ledacos. Neprůhledný opar skryje i přikryje lásku, zločin i neštěstí. Někdo se z něho se štěstím vynoří, jiný se zanoří...
Lenka Tomsová
Vancouver. Až půjdete do parku
Nemůžete pominout, nebo, nedej bože, vyhnout se! Stanleyho parku, když jste ve Vancouveru. To by bylo, jako kdybyste při výletu do Prahy nezašli na Staroměstské náměstí. Stanleyho park je srdcem Vancouveru.
Lenka Tomsová
Vancouver. Místo, které si odpusťte
Zase vyhrál. Zase je místem, kde se dá život prožít nejkvalitněji na světě. Přesto i Vancouver má svou skvrnu na kráse.
Lenka Tomsová
Vancouver. Milování v Richmondu
Žádné silné stěny dokonale zvukotěsné, žádný luxus široké a hebké postele, žádná mramorová koupelna pár kroků od lůžka. Místo zdí tenký plech auta, sprcha sto metrů od postele a jediným hebkým místem nablízku byla moje kůže.
Lenka Tomsová
Vancouver. Kam se jezdí lyžovat
Dvacet minut od downtownu nasedáte do lanovky na sjezdovku. V blízkosti Vancouveru jsou tři horská střediska, takové tři menší kanadské Špindly, jak je označil jeden vancouverský Čech.
Lenka Tomsová
Vzrušující Vancouver
Tak drzého mývala jsem do té doby snad nepotkala! Napřed rozvážně stál na okraji křoví – rozvážně, nikoliv váhavě! – a hodnotil situaci.
Lenka Tomsová
Moje kouzelná Kanada
Kde ti medvědi jsou – když my jsme tady? V Kanadě berou medvědy dost vážně. Vždyť občas někoho roztrhají, třeba trénující běžce.
Lenka Tomsová
Umírat se má nalačno
Muže, se kterým jsem měla domluvenou schůzku, jsem nikdy předtím neviděla. Jak se poznáme? Jsem vysoký a budu mít na sobě dlouhý černý kabát, řekl.
Lenka Tomsová
Požár. Zkušenost, bez které bych mohla žít
Sobotní noc se chystala přehoupnout do neděle. Spala jsem spánkem člověka, který prožil krásný den v prostředí, které miluje. Člověka, který usíná natěšený na probuzení, kdy otevře oči a za okny nad sebou uvidí koruny starých dubů. Možná, že datel bude zkoumat některou větev, ale to bude jediný další zvuk, který vedle ptačích hovorů uslyším.
Lenka Tomsová
Anatomie buřtu
Někdo je v létě poutníkem po hvězdách, já, zdá se, cestuju po buřtech. Došlo k tomu nenápadně a nezáměrně, v souvislosti s mými výpravami na venkov.
Lenka Tomsová
Smažený kapr, koprovka a rybízový koláč
Mnoho jistot vzalo za své. Některé se však drží zuby nehty. Hlavně zuby! Půvab bramborového salátu a smaženého kapra spočíval kdysi kromě jejich lahodné chuti i v tom, že bývaly na talíři pouze jednou v roce.
Lenka Tomsová
I houby si dělají, co chtějí
Jako by nestačilo, že si počasí dělá, co chce. I houby si musí přisadit... Hlavně jim vytýkám, že mění stanoviště.
Lenka Tomsová
Kanada nejsou jenom víza
Také mě naštvaly – ale přestaneme kvůli nim do Kanady jezdit? Přestane se nám kvůli nim Kanada líbit? Myslím, že ne. Až opadne naše rozhořčení a emoce, zažádáme o vízum a vyrazíme. Jako jsme to dělali před lety, a jako jsme to v případě USA dělali až do loňska.
Lenka Tomsová
Lesním mužíčkem jsem ráda
Připadám si v tomto období jako lesní mužíček. Ano, měla bych se asi prohlašovat spíš za lesní žínku, ale to se mi moc nelíbí.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1271x