- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nedaleko Revelstoku se spojila transkanadská železniceFoto TBC
Mnoho lidí si tehdy v 19. století myslelo, že je nemožné vést železnici přes hory. Jenomže John Macdonald, vůbec první ministerský předseda Kanady, to slíbil. Britská Kolumbie totiž souhlasila v roce 1871 s připojením ke Kanadě pouze pod podmínkou, že bude vybudována železnice, která ji spojí s ostatními provinciemi na východě. Byl to pochopitelný požadavek: cokoliv se sem vezlo z východu, plulo na lodi kolem Hornova mysu. Strašná dálka! Lodě musely obeplout Jižní Ameriku, aby se dostaly na západní pobřeží. A naopak.
Canadian Pacific Railway se rozhodla vést trasu Skalnatými horami v oblasti dnešního Revelstoku – ale nikdo netušil, jak dostat vlak přes Selkirkovy hory (Selkirk Mountains). Dokonce se ani nevědělo, jestli taková cesta vůbec existuje… Přesněji řečeno, panovalo všeobecné mínění, že v tomto pohoří žádný průsmyk není!
CPR najala amerického stavebního inženýra Alberta Bowmana Rogerse, aby cestu našel. Motivace byla lákavá: pět tisíc dolarů a pojmenování průsmyku po něm. Rogers se trmácel horami, kam se před ním žádný běloch nedostal. A možná že ani nikdo z indiánů. Byl to výstřední a rozporuplný člověk, který žvýkal tabák, sprostě klel, byl popudlivý a nepříjemně, až chorobně šetřil na stravě pro své muže. Chytlavý jako síra, ale také velmi dobrý ve své práci, čestný a poctivý. Možná že kdyby byl méně excentrický a měkčí, vedla by železnice někudy úplně jinudy…
Rogers uspěl: koncem června 1881, doprovázen svým synovcem a skupinou indiánů, vystoupil na horu, která byla později pojmenována Mt. Sir Donald, a na vrcholku se mu zdálo, že mezi hradbami hor vidí cestu. Byla však vzdálená skoro třicet kilometrů a jemu došly zásoby, takže se nemohl vydat dál a prozkoumat ji. Nevadilo – ve svém nadšení hlásil, že cesta existuje.
Příští rok v květnu se vrátil do Selkirkových hor, nyní z východu. Zase mu došly zásoby a zase se musel vrátit. V polovině července byl zpátky a tentokrát skončil se štítem: 24. července 1882 se dostal na místo, jež před rokem jenom pozoroval a v něž věřil. Stál v průsmyku, který dnes nese jeho jméno, ve výšce 1330 metrů nad mořem, v horách, kde ročně napadne průměrně deset metrů sněhu a kde – což tehdy téměř určitě ani netušil – padá v zimě skoro jedna lavina za druhou. Za tři roky, 17. srpna 1885, tudy projel první vlak Canadian Pacific Railway.
Přes mnohé další strázně a komplikace, včetně například indiánského povstání nebo povodní ve Skalnatých horách, byl 7. listopadu 1885 za značné slávy v místě zvaném Craigellachie poblíž Revelstoku zatlučen poslední hřeb do kolejnic a tím se trať spojila v celek. Bylo to úžasné: ohromná země, málo zalidněná, s omezenými finančními prostředky a nesmírně obtížným terénem – a v ní na dlouho nejdelší železnice své doby.
Laviny se však staly prokletím tratě. Už při stavbě pod nimi zahynuly stovky lidí a v letech po dokončení bývala doprava často přerušená právě kvůli lavinám. Počet obětí na životech narůstal. Nakonec byly v horách vybudovány tunely – jiným způsobem nebylo možné lavinám čelit. Padají tu dodnes...
Revelstoke leží 630 kilometrů severovýchodě o Vancouveru a 415 km západně od Calgary.
Mnohem víc o fantastické historii budování Canadian Pacific Railway, majoru Rogersovi a neobyčejném lidském úsilí si můžete přečíst v páté kapitole mé knížky Vzrušující Vancouver, o které najdete informace na mém webu tomsova.com, včetně odkazů na povídání o Kanadě v rozhlase.
Další články autora |
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...