Týdeník

Můj milý deníčku...

Saty Jiriny Tauchmanove, o ktere sloArchiv J.T.

Počasí si rafinovaně pohrávalo, takže jsem mu v úterý sedla na lep. Zatímco v centru Prahy se ráno projevovalo jako vlahé nadějné jaro, v devět fičel na Roztylech řezavý větřík, mezi Benešovem a Táborem ležela mlha a v Budějovicích zalézalo za nehty. Nízké mokasíny propouštěly chlad; lála jsem si za naivitu, s níž jsem odvrhla původně nazuté kozačky, a blahopřála si za nerozhodnost, díky níž mě pod semišovým utíkáčkem alespoň zahříval silný svetr. V šest večer bylo v Praze v centru zase nadějně teplé jaro… Přesto jsem zbytek týdne strávila pro jistotu v mnoha vrstvách; obleva vyvrcholila v pátek a propocené textilní jistoty putovaly z těla rovnou do pračky. Ovšem dveře na terasu zůstaly otevřené až do půl deváté večer (!), všichni chodili v tričku s krátkým rukávem a nikomu nebylo zima. Že by tedy jaro přece jenom nastoupilo?

Jakmile se začne mluvit o penězích, o přispění na charitativní účel, lidí se zmocňuje neklid a poznání, že vlastně už dávno měli být někde úplně jinde. Masově se to projevilo na čtvrteční módní show Jiřiny Tauchmanové v Praze na Žofíně. Dokud se předváděly šaty, seděli všichni jako přišpendlení. Při kolekci svatebních šatů vzdychali, ozývalo se bravo a potlesk ukazoval, že se šaty líbí. Nedivím se, byly nápadité, elegantní a krásné. Když se ale začala připomínat blížící se dražba společenskosvatebních šatů, první diváci odcházeli. A jakmile moderátoři Tereza Kostková a Vlasta Korec neodvratně směřovali k zahájení dražby – jako když střelíš do vrabců, nastal hromadný útěk. Bylo by to komické, kdyby to nebylo tragické… Pánové, co vypadali jako dobře situovaní, i slečny a dámy v jejich závěsu brali nohy na ramena, aby – co vlastně? Že by jim bylo trapné, že nepřihazují? Takových nás tam byla většina a nestyděli jsme se. Ale chápu, tvářit se navrch huj a přitom být vespod fuj, s tím se v některých okamžicích těžko žije. Třeba právě při dobročinné akci.  Šaty se nakonec vydražily ve prospěch konkrétních projektů sdružení Slunce dětem za 26 000 korun. Získal je za hubičku, a to kupec věděl, že dostane i zajímavý vysavač.  Jestli tohle byl obrázek sociálního cítění naší high society, tak potěš pánbu…

Že MF Dnes a Lidové noviny mívají ve stejnou dobu velké rozhovory s úplně stejným člověkem, a dokonce i v Magazínu a Pátku v tomtéž týdnu, jsem si už zvykla a přehlížím to: stejný vydavatel, tak to uděláme z jedný vody na čisto... Dneska se takhle sešly MFD, Hospodářky a Andrej Babiš. Že by už nefungovala meziredakční špionáž? Když jsme všichni seděli v centru Prahy a scházeli se, páni i kmáni, v jedné hospodě, byl obsah hlavních materiálů deníků mnohem lépe koordinovaný. A mělo význam koupit si třeba troje. Dneska sedí MFD s Lidovkama na Andělu a Hospodářky na Letné a synchronizace zjevně vázne. Nevím, jestli je štěstí, že se dá alespoň vybírat podle kvality, když tematicky je to v rovině. Rozhovor v Hospodářkách je lepší, MFD poněkud zaostala.
P.S. Typické úzké brýle na mém nose nesou název Giorgio Armani – a opravdu nestály majlant!

Páteční experimentální večeře mi přivála na talíř asijského sumečka důvěrně zvaného pangas. Vřele doporučuji! Protože jsem nevěděla, co od něho mohu čekat, rozhodla jsem se experimentovat neexperimentováním a zjistit, zda se hodí k budoucím experimentům. Takže jsem ho připravila bez jakéhokoliv koření, pomalu a na kousku másla, ať přizná všechny svoje chutě a možnosti. Obstál. Nejspíš v něm není žádný nebo hrozně málo tuku, protože se nic nevypeklo. Nepáchl rybinou. V bílém filetu nebyla jediná kost, šťavnaté maso chutnalo lahodně; stačilo pouze osolit ho. Pak jsem ho také vydatně pokapala citronem a bylo ještě lepší. Důležitý závěr: umím si představit nejméně deset způsobů přípravy s různými ingrediencemi a pangas bude určitě zase pochoutkový. Pojme chutě a neztratí charakter.

Nebyl to špatný týden. A teď je pátek večer, něco po desáté. Jo jo, Sex ve městě. Sex ve městě…