Milý golfe, omlouvám se

Asi nastala chvíle, kdy bych se měla omluvit všem golfovým míčkům, týčkům a svým golfem potrefeným kamarádům za svůj odtažitý přístup k tomuto sportu.

Nevim,jestli ze me nekdy bude golfistka...

Na základě již poněkud vousaté zkušenosti jsem golf odsunula z okruhu svého zájmu jako nic mi neříkající činnost.

Jenže...

O víkendu jsem byla na golfovém turnaji Canada Czech Golf Challenge  na Malevilu. Nevím, jestli se ze mě někdy stane golfistka, ale vím, že díky tomuto turnaji, díky golfu, jsem objevila místo, které za objevení stálo. I na samotný golf hledím příznivěji. A na golfový ranč bych se z fleku vrátila.

Na Malevil jsem byla zvědavá. Stejně se jmenuje i jedna z mých oblíbených knih, román Roberta Merleho o lidech, kteří přežili výbuch atomové bomby a začínají kdesi ve Francii, na hradě Malevil, žít úplně od začátku. Je také o tom, jak se v drasticky změněných podmínkách mění hodnoty věcí i skutků a jejich důležitost.

Název ranče je pošťouchnutím k hledání paralely a sám ranč skvostnou odpovědí: kašli na stres, zapomeň na stovky nevyhnutelných úkolů a milion telefonních hovorů, které musíš vyřídit, svlékni kůži podnikatele a manažera, hoď za hlavu účetnictví, aspoň na dvě hoďky – a užívej si, dokud můžeš!

Malevil leží na loukách v údolí Lužických hor a připomíná ranče, jaké budovali běloši v Americe a Africe.  Líbilo se mi tady zřejmě úplně všechno: prostor, vzduch, architektura, africké plastiky na louce, lidi, jídlo – a také golf. Trenér k nám negolfistům nepřistoupil jako k nezajímavému obtížnému hmyzu, ale se zájmem. Klidně mohl být americky profesionálně povrchní, ale my jsme se cítili dobře. Takticky začal patováním, což byla shoda okolností, ale geniální: i dřevo se trefí do blízké jamky, byť na to potřebuje pět úderů (ale zvládla jsem to ze tří metrů i na dvě rány!).

Odpaly byly náročnější, ale po prvních deseti pokusech se mi dařilo plnit úkol číslo jedna – vůbec trefit míček a dopravit ho dál než pět metrů od odpaliště. Dalšího vývojového stupně, odpálit tak, aby letěl, jsem nedosáhla ani po padesáti ranách, ale nerozhodilo mě to ani neodradilo od chuti zkusit si to znovu. Golf má totiž proti třeba tenisu jednu úžasnou přednost, která nám, těžce introvertním individualistům, vyhovuje: nepotřebujete spoluhráče. Takže nevadí, že vám to moc nejde, že dostanete míček do jamky na nejvyšší povolený počet úderů a že půjdete hřiště ne tři hodiny, ale klidně déle.

Pak jsem si šla prohlédnout místní zvěřinec. Pávice se nenechaly rušit a létaly kolem mě z plotu a na plot. Pštros se zvědavě díval a možná by si rád kopl... Sdílel ohradu s oslem a lamami, jejichž ochmýřené mládě skotačivě vybíhalo na umělý kopeček a dělalo kýč. Husy popocházely kolem svého nízkého kouzelného domečku... Pak jsem pod střechou se senem objevila kotce s králíky – a najednou se mi vynořily zapomenuté historky, jak jsme jako děcka trhali trávu sousedovic králíkům za prchavé okamžiky, kdy jsme si mohli jednoho vytáhnout z králíkárny a pochovat. A slyšela jsem něco, co už jsem zapomněla, že existuje: králičí chrochtání. Stála jsem tam jako trubka, pozorovala pohybující se nos velkého rezavého králíka a poslouchala zvuky, které vydával. Nemohla jsem se odtamtud odlepit... Pak jsem šla na procházku do lesa a posbírala cestou pár hub. Pak jsem vystála důlek o ohrady s koňmi a sledovala jejich škádlení. Pak jsem...

Počasí, která ráno vypadalo, že neví, jak se vyvrbit, zvolilo správný směr: svítilo sluníčko, nepršelo, žádná bouřka se nepřehnala. Flákala jsem se. Cíleně, bez výčitek, s chutí. Energii mi dodávaly řízečky, ke kterým jsem se vracela do africké restaurace Back in Africa (a také skvělý merlot...), náladu všechno kolem.  Potulovala jsem se venku, ale mají tu i bowling, kurty na ledacos, wellness centrum s masážemi a kdoví co ještě. Tady si umím představit obrodný víkend, říkala jsem si při odjezdu a začala přemýšlet, jak se sem co nejdřív vypravit... Nejmenuje se to zde Malevil zbytečně!

PS: Golfové hřiště má 18 jamek, užijete si na něm vody i kopců a jamka číslo 13 je prý jedna z nejhezčích jamek na českých hřištích. Zasvěceněji však budu moct informovat nejdřív za rok...