Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kanada nejsou jenom víza

Také mě naštvaly – ale přestaneme kvůli nim do Kanady jezdit? Přestane se nám kvůli nim Kanada líbit? Myslím, že ne. Až opadne naše rozhořčení a emoce, zažádáme o vízum a vyrazíme. Jako jsme to dělali před lety, a jako jsme to v případě USA dělali až do loňska.

Standa Sedlak, Mono Cliff A protože můj osobní vztah ke Kanadě zůstal vízovým políčkem nedočený, zašla jsem se podívat, jak vidí Kanadu malíři. Dva původem Češi, jedna původem Turkyně a indián z kmene Ojibway, všichni z Toronta. Jejich obrazy teď vidí v galerii v pražské Chodovské tvrzi. Vedla mě zvědavost, nic jsem nečekala a zažila příjemné překvapení. Chytla jsem se hned u vstupu, ale kdyby mě náhodou nezaujaly na první pohled chytlavé a jenom zdánlivě přímočaré obrazy Davida Morrisseaua, okamžitě by mě zajaly expresivní, nadupané, naléhavé a zároveň tak – alespoň mě – okouzlující obrazy Standy Sedláka. Pak už jsem jen zvědavě zkoumala, co dalšího mi tady nabídnou.

Kdybyste na všechny ostatní obrazy časem zapomněli, naivního malíře Davida Morrisseaua si zapamatujete. Možná povrchně, „jenom“ kvůli barvám a figurám, protože jeho obrazy nedokážete dobře přečíst: neznáte mýty, ze kterých vycházejí a k nimž se vztahují. Na jednu stranu se tím mohu cítit ochuzená, na druhou mi to dovoluje vnímat jeho plátna pouze jako nejčistší obraz. Možná je to náročnější: když z obrazu vyčtu příběh, který vypráví, pomůže mi to víc obraz pochopit, dát mu další rozměr. Dokonce i když se mi nelíbí. Takhle leží veškerá tíha na prvním dojmu, na jednoduché linii líbí-nelíbí, oslovil-neoslovil. Ale musím se přiznat, že většinou ten příběh nehledám a jedu po primitivní linii líbí-nelíbí. Morrisseau líbí, jednoznačně (i když v tomto případě by mě mýty přece jenom zajímaly). Věřili byste, že dělí barvy na mužské a ženské? Mužské jsou červená, žlutá a modrá, ženské fialová, zelená a oranžová. A podle barvy poznáte pohlaví zvířat i osob. A protože mýty neznám, mohu si dosazovat své vlastní příběhy nebo se jenom prostě těšit z různých havranů na větvi včetně žlutého a všelijakých šamanů a dalších motivů vyvěrajících z duše indiána ukotveného hluboko v tradici a zároveň žijícího svůj současný reálný moderní svět. Morrisseau (48) je synem ojibwayského šamana a posléze slavného malíře, otce však nekopíruje, našel si vlastní cestu. Stále se určitě najde spousta lidí, pro které naivní malířství není to správné umění (proč ovšem potom Henri Rousseau stojí takový balík?), ale rozhodně mě obohacuje, potěší a naladí víc a lépe než depresivní temné skvrny některých moderních tvůrců s hlubokomyslným výkladem „co je za tím“. Tady se někomu podařilo nacpat do jednoho obrazu obrovskou dávku emocí, fantazie, svých vlastních představ o tématu, vidění svého, individuálního, a přece tak sdělného i jiným – to bylo první, co mě napadlo při pohledu na obrazy Standy Sedláka, aniž bych v té chvíli cokoli věděla o autorovi. Tady se někdo nebojí barev a neobává se s nimi hýřit. Zároveň je však ovládá, srovná je jak vojenskou rotu a donutí je pochodovat ve svém taktu. A neschovává se za efektní plochy, v nichž se někdo ztratí a jiný v nich objeví cestu z města. Ne, tenhle malíř prolíná impresi s realitou, předkládá koncentrát emocí a dojmů, který však člověka nezavalí jako balvan, ale naopak popostrčí k jeho vlastní imaginaci a dovolí mu sdílet malířův zážitek. Standa Sedlák (47) je původně vyučený písmomalíř v ČKD, ale to už je dávná a překonaná minulost. Teď je malířem v ryzím smyslu tohoto slova i profese. Vystavuje v Kanadě i v Čechách, loni se zúčastnil Salonu nezávislých v Paříži. V Chodovské tvrzi jsou i obrazy s jinou než kanadskou tematikou, dobré obrazy, ale Evropu většinou známe, jděte se však podívat, jak malíř vnímá severní Ontario, Newfoundland nebo ontarijský národní park Algonquin. Pokud nic o Kanadě nevíte, budete možná muset trochu přemýšlet – tedy pokud se vám bude chtít. Když nebude, nevadí. Vezměte obrazy jako výtvarný počin a těšte se z něho. V tomto případě to bohatě stačí!  Pokud jste ale někdy viděli třeba barevné domy v hlavním newfoundlandském městě St. John’s nebo lesy v Ontariu, pak v obrazech Standy Sedláka určitě spatříte i druhou dimenzi.

Byla to Sára Bilge Caglar, kdo přišel s nápadem uspořádat výstavu v Praze. Narodila se v Istanbulu a maluje, jako kdyby psala báseň. Křehké, poetické, snové. Její obrazy mi chvilkami připadají jednoduché, až dětsky jednoduché a hravé, ale za pár minut vidím ten samý jako rafinovanou metaforu a pak se mi jeví dokonce jako skryté poselství. Je v nich dramatičnost, otázky i uklidnění. Poetika. Vidím radost i smutek. Okouzlují. Malířka nezapře svůj původ, inspirace Orientem je znát a jeho pohádkovost přenáší do svých obrazů. Čtvrtým vystavujícím malířem je původem Brňák Jiří Tomiška. V 90. letech studoval kresbu a

experimentální malbu na Ontario College of Art, ačkoliv malovat začal až po příchodu do Kanady. Na vystavených obrazech zachycuje prostřednictvím barevných ploch a nekomplikovaných linií přírodní a městské výjevy. Jeho barevná škála je uměřená, obrazy sice někdy lyrické, ale na první pohled nevzrušivé, ale je to jenom zdání: stačí podržet pohled o pár vteřin déle a už se vám začnou v hlavě rojit otázky a rodit asociace. Mám ráda takovýto typ obrazů: neburcují, když nechcete, nechají vás spát a užívat si výtvarný dojem, který vyvolávají – ale pokud máte chuť a náladu, umí vás pěkně vyprovokovat. Škoda, že rozsah této výstavy neumožňuje ukázat větší počet obrazů, což ovšem platí pro všechny vystavující. Výstava se jmenuje Kořeny a ukazuje nejen čtyři torontské malíře a čtyři rozdílná pojetí malby, různé „chutě a vůně“, jak se píše v krátkém úvodním textu k výstavě, ale „u každého lze nalézt kořeny, ze kterých vychází a které ovlivňují jeho pohled na svět a zemi, v níž tvoří a žije“.  A je to pravda.

Autor: Lenka Tomsová | neděle 19.7.2009 10:31 | karma článku: 14,19 | přečteno: 1247x
  • Další články autora

Lenka Tomsová

Byli jsme podezřelí. Po 11. září

Bylo osm ráno, když jsme se probrali k životu v improvizované ložnici na čtyřech kolech na odpočivném parkovišti u Ponce de Leon na mezistátní dálnici číslo 10, asi 200 kilometrů na západ od floridského hlavního města Tallahassee.

12.9.2010 v 12:03 | Karma: 18,48 | Přečteno: 1723x | Diskuse| Ostatní

Lenka Tomsová

Posel špatných zpráv

Červené pískovcové útesy s malými odlehlými plážemi na jihovýchodním výběžku Ostrova prince Edwarda vypadají mírumilovně, ale jsem si jista, že zdání klame – kdyby je neomývaly nebezpečné vody, nestál by tady maják.

12.9.2010 v 9:05 | Karma: 8,28 | Přečteno: 1113x | Diskuse| Cestování

Lenka Tomsová

Přátelské město se stínem

Halifax je pohodové a pěkné město, spojené se dvěma obrovskými tragédiemi. Výbuchem lodě s municí, při němž bylo zničeno téměř celé město - a s Titanikem. Právě sem přivezli mrtvé, které posbíraly v moři lodě vyslané z Halifaxu.

11.9.2010 v 9:05 | Karma: 7,23 | Přečteno: 1506x | Diskuse| Cestování

Lenka Tomsová

Letmé setkání s ledovcem

Speciální expedice u vraku Titaniku, jejímž cílem je prozkoumat okolí lodě a zdokumentovat její stav, musela kvůli hurikánu Daniela přerušit svou práci. Výzkumníci používají sonar a videokameru s vysokým rozlišením k vytvoření třírozměrných fotografií. Výsledkem práce by mimo jiné měla být i virtuální mapa Titaniku a jeho okolí. Hurikán vyhnal výzkumníky do St. John's na Newfoundlandu, kde čekají, až se počasí zlepší.

8.9.2010 v 9:54 | Karma: 9,42 | Přečteno: 1131x | Diskuse| Cestování

Lenka Tomsová

Můj návrat do Cold Mountain

Chodila jsem tady do školy. Narodil se tu můj brácha. Tady jsem naposledy viděla svou mámu, i můj táta tu završil svůj život. Dolní Rožínka. Jsem zpátky, i když jenom na skok. Můj návrat do Cold Mountain.

21.8.2010 v 9:30 | Karma: 14,22 | Přečteno: 1362x | Diskuse| Cestování

Lenka Tomsová

Úplně neobyčejná knihovnice

S Dášou Honsnejmanovou jsem se seznámila zcela komerčním způsobem: vede knihovnu, a když mi vyšly dvě knížky o Kanadě, nabídla jsem jí, aby je pro své čtenáře koupila. Při pohledu na stránky „její“ knihovny U Mokřinky mi blesklo hlavou, že Mokré, kde knihovna sídlí, je zřejmě živá středisková obec se spoustou lidí a šikovným knihovním týmem.

30.5.2010 v 10:39 | Karma: 11,42 | Přečteno: 1023x | Diskuse| Kultura

Lenka Tomsová

Kde spadla lavina

Dvě stovky zachráněných, ale dva lidé zahynuli pod lavinou, když se při sobotních závodech sněžných skútrů u Revelstoku na severovýchodě Britské Kolumbie utrhla masa sněhu. Když jsem četla tuto zprávu, vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsem do své knížky Vzrušující Vancouver, která vyšla před pár týdny, psala kapitolu o heroické stavbě transkanadské železnice Canadian Pacific Railway. Kolem Revelstoku se rozkládá jedna z kdysi nejdivočejších a nejnebezpečnějších oblastí Skalnatých hor – a právě tudy se měla prodrat železnice skrz hory k pobřeží a do Vancouveru.

15.3.2010 v 9:10 | Karma: 9,25 | Přečteno: 773x | Diskuse| Cestování

Lenka Tomsová

Vancouver. Kde leží bobr

Za mlhavé noci se může přihodit ledacos. Neprůhledný opar skryje i přikryje lásku, zločin i neštěstí. Někdo se z něho se štěstím vynoří, jiný se zanoří...

21.2.2010 v 12:36 | Karma: 10,42 | Přečteno: 1010x | Diskuse| Cestování

Lenka Tomsová

Vancouver. Až půjdete do parku

Nemůžete pominout, nebo, nedej bože, vyhnout se! Stanleyho parku, když jste ve Vancouveru. To by bylo, jako kdybyste při výletu do Prahy nezašli na Staroměstské náměstí. Stanleyho park je srdcem Vancouveru.

20.2.2010 v 11:40 | Karma: 12,08 | Přečteno: 1086x | Diskuse| Cestování

Lenka Tomsová

Vancouver. Místo, které si odpusťte

Zase vyhrál. Zase je místem, kde se dá život prožít nejkvalitněji na světě. Přesto i Vancouver má svou skvrnu na kráse.

19.2.2010 v 10:02 | Karma: 15,46 | Přečteno: 2640x | Diskuse| Cestování

Lenka Tomsová

Vancouver. Milování v Richmondu

Žádné silné stěny dokonale zvukotěsné, žádný luxus široké a hebké postele, žádná mramorová koupelna pár kroků od lůžka. Místo zdí tenký plech auta, sprcha sto metrů od postele a jediným hebkým místem nablízku byla moje kůže.

15.2.2010 v 10:16 | Karma: 11,86 | Přečteno: 1442x | Diskuse| Cestování

Lenka Tomsová

Vancouver. Kam se jezdí lyžovat

Dvacet minut od downtownu nasedáte do lanovky na sjezdovku. V blízkosti Vancouveru jsou tři horská střediska, takové tři menší kanadské Špindly, jak je označil jeden vancouverský Čech.

11.2.2010 v 16:49 | Karma: 9,78 | Přečteno: 1162x | Diskuse| Cestování

Lenka Tomsová

Vzrušující Vancouver

Tak drzého mývala jsem do té doby snad nepotkala! Napřed rozvážně stál na okraji křoví – rozvážně, nikoliv váhavě! – a hodnotil situaci.

11.2.2010 v 15:46 | Karma: 9,94 | Přečteno: 1970x | Diskuse| Pozvánky, akce

Lenka Tomsová

Moje kouzelná Kanada

Kde ti medvědi jsou – když my jsme tady? V Kanadě berou medvědy dost vážně. Vždyť občas někoho roztrhají, třeba trénující běžce.

25.1.2010 v 17:26 | Karma: 12,64 | Přečteno: 2783x | Diskuse| Pozvánky, akce

Lenka Tomsová

Umírat se má nalačno

Muže, se kterým jsem měla domluvenou schůzku, jsem nikdy předtím neviděla. Jak se poznáme? Jsem vysoký a budu mít na sobě dlouhý černý kabát, řekl.

1.12.2009 v 10:05 | Karma: 11,86 | Přečteno: 1431x | Diskuse| Ostatní

Lenka Tomsová

Požár. Zkušenost, bez které bych mohla žít

Sobotní noc se chystala přehoupnout do neděle. Spala jsem spánkem člověka, který prožil krásný den v prostředí, které miluje. Člověka, který usíná natěšený na probuzení, kdy otevře oči a za okny nad sebou uvidí koruny starých dubů. Možná, že datel bude zkoumat některou větev, ale to bude jediný další zvuk, který vedle ptačích hovorů uslyším.

30.9.2009 v 9:00 | Karma: 18,63 | Přečteno: 1374x | Diskuse| Ostatní

Lenka Tomsová

Anatomie buřtu

Někdo je v létě poutníkem po hvězdách, já, zdá se, cestuju po buřtech. Došlo k tomu nenápadně a nezáměrně, v souvislosti s mými výpravami na venkov.

15.8.2009 v 9:00 | Karma: 13,83 | Přečteno: 1009x | Diskuse| Ostatní

Lenka Tomsová

Smažený kapr, koprovka a rybízový koláč

Mnoho jistot vzalo za své. Některé se však drží zuby nehty. Hlavně zuby! Půvab bramborového salátu a smaženého kapra spočíval kdysi kromě jejich lahodné chuti i v tom, že bývaly na talíři pouze jednou v roce.

23.7.2009 v 9:06 | Karma: 15,53 | Přečteno: 1232x | Diskuse| Ostatní

Lenka Tomsová

I houby si dělají, co chtějí

Jako by nestačilo, že si počasí dělá, co chce. I houby si musí přisadit... Hlavně jim vytýkám, že mění stanoviště.

20.7.2009 v 9:00 | Karma: 16,89 | Přečteno: 1800x | Diskuse| Ostatní

Lenka Tomsová

Lesním mužíčkem jsem ráda

Připadám si v tomto období jako lesní mužíček. Ano, měla bych se asi prohlašovat spíš za lesní žínku, ale to se mi moc nelíbí.

14.7.2009 v 8:11 | Karma: 15,15 | Přečteno: 908x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 33
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1271x
Novinářka na volné noze, kromě jiného píše články o cestování, cestopisy a průvodce. Více o autorce na www.tomsova.com

Seznam rubrik