Smažený kapr, koprovka a rybízový koláč
Věděli jsme, že s posledním kouskem ryby je vymalováno a jakmile zmizela z mísy závěrečná lžíce salátu, dřív jak zase za rok nemáme nárok. Bylo to smutné (spravedlivé určitě ne!) a počítali jsme s tím: jen to největší umyvadlo v domě bylo vhodné pro salát.
Jak šel čas a změnily se poměry, přestal být kapr vzácností. A jak šel můj čas, přestal být salát pouze vánočním dogmatem a dělám ho, kdykoliv na něj máme chuť. I k pečenému krůtímu stehnu. I v červenci.
Pár podobných položek bych ve svém gastronomickém repertoáru ještě našla. Třeba zrovna vánočka...
Přesto existují dobroty, které přísluší buď určitému času, nebo přesnému období – a já to respektuju. A dodržuju. I když nejspíš ani nevím, proč...
První z nich je koprovka. Koprovku vařím jednou za rok, na jaře, když se na trhu objeví první čerstvý kopr. První český čerstvý kopr, protože jak jsem si všimla, kopr je v regálu supermarketu skoro pořád. Nebazíruju na českém kopru, ale s těmi celoročními to je jako s rajčaty: jsou ze skleníku, případně trhané bůhví v jaké dálavě a dopravované v chladicích vozech, bez chuti a vůně. Český kopr vyrostl někde na Litoměřicku, pod zdejším sluncem a má intenzivní chuť i vůni. Jedině takový je hoden použití v omáčce, která u nás doma nepatří k nejoblíbenějším, ale na kterou se zjara všichni těší. Po zbytek roku po ní nikdo ani nevzdechne.
Na rozdíl od rybízového koláče. Po něm toužíme několikrát v roce. Dokonce jsem už i podlehla nátlaku a upekla ho z mrazeného rybízu – ale není to ono!
Nic na něm není. V podstatě linecké těsto se lehce zapeče a pak se na ně navrší čerstvý rybíz. Zase se chvilku peče a následuje třetí vrstva, sněhová peřinka. Když se vyndává hotový z trouby, jsou všichni spořádaně doma a připraveni vyrazit směr kuchyň. Protože kdo zaváhá... Rybízový koláč mi připomíná meteor nebo záblesk geniality mého muže: chvilku tu je a než se otočíte, je pryč... Čekat, až vychladne? Pchá! Ještě ani nepoložím pekáč na podložku a už se na něj někdo sápe s nožem. Co bylo ještě před vteřinou životně důležité, je zapomenuto, nicotné a nepodstatné. Milostný telefonát, detektivka v televizi, napuštěná vana plná pěny i taxi čekající před domem (a letadlo málem rolující ke startu).
Letos jsem koláč inovovala, peču ho i z borůvek. Sice si je musím sama nasbírat, ale co bych pro svou mlsnou pusu neudělala... Není špatný. Ale – je to jiný koláč.
A protože rybízový koláč ze zmrazeného rybízu chutná úplně jinak než z čerstvého, chceme si všichni užít, dokud to jde. A tak se u nás pečou rybízové koláče jeden za druhým, protože všichni jsou nenasytní a všichni vědí, že to je sezonní záležitost. Skoro jako meruňkové knedlíky, jejichž čas právě nastává...
Dnes nepřipojuji žádnou fotku. Nemám totiž koláč vyfocený. Nikdy jsem to nestihla. A když jsem ho tuhle pekla v osamění, vrhla jsem se na něj, a teprve až když už byla polovina pryč, jsem si vzpomněla na focení...
Jsem ráda, že v tomhle šíleném světě, kdy je v červenci 13 stupňů, řeky si tečou kudy chtějí a Šípek opouští Machálkovou, přece jenom zůstávají některé jistoty nedotčené!
Lenka Tomsová
Byli jsme podezřelí. Po 11. září
Bylo osm ráno, když jsme se probrali k životu v improvizované ložnici na čtyřech kolech na odpočivném parkovišti u Ponce de Leon na mezistátní dálnici číslo 10, asi 200 kilometrů na západ od floridského hlavního města Tallahassee.
Lenka Tomsová
Posel špatných zpráv
Červené pískovcové útesy s malými odlehlými plážemi na jihovýchodním výběžku Ostrova prince Edwarda vypadají mírumilovně, ale jsem si jista, že zdání klame – kdyby je neomývaly nebezpečné vody, nestál by tady maják.
Lenka Tomsová
Přátelské město se stínem
Halifax je pohodové a pěkné město, spojené se dvěma obrovskými tragédiemi. Výbuchem lodě s municí, při němž bylo zničeno téměř celé město - a s Titanikem. Právě sem přivezli mrtvé, které posbíraly v moři lodě vyslané z Halifaxu.
Lenka Tomsová
Letmé setkání s ledovcem
Speciální expedice u vraku Titaniku, jejímž cílem je prozkoumat okolí lodě a zdokumentovat její stav, musela kvůli hurikánu Daniela přerušit svou práci. Výzkumníci používají sonar a videokameru s vysokým rozlišením k vytvoření třírozměrných fotografií. Výsledkem práce by mimo jiné měla být i virtuální mapa Titaniku a jeho okolí. Hurikán vyhnal výzkumníky do St. John's na Newfoundlandu, kde čekají, až se počasí zlepší.
Lenka Tomsová
Můj návrat do Cold Mountain
Chodila jsem tady do školy. Narodil se tu můj brácha. Tady jsem naposledy viděla svou mámu, i můj táta tu završil svůj život. Dolní Rožínka. Jsem zpátky, i když jenom na skok. Můj návrat do Cold Mountain.
Lenka Tomsová
Úplně neobyčejná knihovnice
S Dášou Honsnejmanovou jsem se seznámila zcela komerčním způsobem: vede knihovnu, a když mi vyšly dvě knížky o Kanadě, nabídla jsem jí, aby je pro své čtenáře koupila. Při pohledu na stránky „její“ knihovny U Mokřinky mi blesklo hlavou, že Mokré, kde knihovna sídlí, je zřejmě živá středisková obec se spoustou lidí a šikovným knihovním týmem.
Lenka Tomsová
Kde spadla lavina
Dvě stovky zachráněných, ale dva lidé zahynuli pod lavinou, když se při sobotních závodech sněžných skútrů u Revelstoku na severovýchodě Britské Kolumbie utrhla masa sněhu. Když jsem četla tuto zprávu, vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsem do své knížky Vzrušující Vancouver, která vyšla před pár týdny, psala kapitolu o heroické stavbě transkanadské železnice Canadian Pacific Railway. Kolem Revelstoku se rozkládá jedna z kdysi nejdivočejších a nejnebezpečnějších oblastí Skalnatých hor – a právě tudy se měla prodrat železnice skrz hory k pobřeží a do Vancouveru.
Lenka Tomsová
Vancouver. Kde leží bobr
Za mlhavé noci se může přihodit ledacos. Neprůhledný opar skryje i přikryje lásku, zločin i neštěstí. Někdo se z něho se štěstím vynoří, jiný se zanoří...
Lenka Tomsová
Vancouver. Až půjdete do parku
Nemůžete pominout, nebo, nedej bože, vyhnout se! Stanleyho parku, když jste ve Vancouveru. To by bylo, jako kdybyste při výletu do Prahy nezašli na Staroměstské náměstí. Stanleyho park je srdcem Vancouveru.
Lenka Tomsová
Vancouver. Místo, které si odpusťte
Zase vyhrál. Zase je místem, kde se dá život prožít nejkvalitněji na světě. Přesto i Vancouver má svou skvrnu na kráse.
Lenka Tomsová
Vancouver. Milování v Richmondu
Žádné silné stěny dokonale zvukotěsné, žádný luxus široké a hebké postele, žádná mramorová koupelna pár kroků od lůžka. Místo zdí tenký plech auta, sprcha sto metrů od postele a jediným hebkým místem nablízku byla moje kůže.
Lenka Tomsová
Vancouver. Kam se jezdí lyžovat
Dvacet minut od downtownu nasedáte do lanovky na sjezdovku. V blízkosti Vancouveru jsou tři horská střediska, takové tři menší kanadské Špindly, jak je označil jeden vancouverský Čech.
Lenka Tomsová
Vzrušující Vancouver
Tak drzého mývala jsem do té doby snad nepotkala! Napřed rozvážně stál na okraji křoví – rozvážně, nikoliv váhavě! – a hodnotil situaci.
Lenka Tomsová
Moje kouzelná Kanada
Kde ti medvědi jsou – když my jsme tady? V Kanadě berou medvědy dost vážně. Vždyť občas někoho roztrhají, třeba trénující běžce.
Lenka Tomsová
Umírat se má nalačno
Muže, se kterým jsem měla domluvenou schůzku, jsem nikdy předtím neviděla. Jak se poznáme? Jsem vysoký a budu mít na sobě dlouhý černý kabát, řekl.
Lenka Tomsová
Požár. Zkušenost, bez které bych mohla žít
Sobotní noc se chystala přehoupnout do neděle. Spala jsem spánkem člověka, který prožil krásný den v prostředí, které miluje. Člověka, který usíná natěšený na probuzení, kdy otevře oči a za okny nad sebou uvidí koruny starých dubů. Možná, že datel bude zkoumat některou větev, ale to bude jediný další zvuk, který vedle ptačích hovorů uslyším.
Lenka Tomsová
Anatomie buřtu
Někdo je v létě poutníkem po hvězdách, já, zdá se, cestuju po buřtech. Došlo k tomu nenápadně a nezáměrně, v souvislosti s mými výpravami na venkov.
Lenka Tomsová
I houby si dělají, co chtějí
Jako by nestačilo, že si počasí dělá, co chce. I houby si musí přisadit... Hlavně jim vytýkám, že mění stanoviště.
Lenka Tomsová
Kanada nejsou jenom víza
Také mě naštvaly – ale přestaneme kvůli nim do Kanady jezdit? Přestane se nám kvůli nim Kanada líbit? Myslím, že ne. Až opadne naše rozhořčení a emoce, zažádáme o vízum a vyrazíme. Jako jsme to dělali před lety, a jako jsme to v případě USA dělali až do loňska.
Lenka Tomsová
Lesním mužíčkem jsem ráda
Připadám si v tomto období jako lesní mužíček. Ano, měla bych se asi prohlašovat spíš za lesní žínku, ale to se mi moc nelíbí.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1271x